Písně Jaroslava Křičky - Bábinčin maršovský valčík

Tady bude vloženo video.

  1. Nad ohníčkem – první část písně ze sborníku Jaroslava Křičky „Šípková růže" (cyklus šesti písniček o dětství pro baryton a klavír vznikl v roce 1963 na verše Jaroslava Seiferta k obrázkům Josefa Lady z knihy Chlapec a hvězdy a je připsán památce básníka „Šípkového keře“ (1916) Petra Křičky k nedožitým osmdesátinám.
  2. Bábinčin maršovský valčík z opery J. a P. Křičků „Ogaři“ (1919)
  3. V rukou k prosbě spjatých – autor hudby Jaroslav Křička, autor textu J. Dolný (píseň ze starého církevního sborníku)
  4. Vidím Tě, Matko – autor hudby Jaroslav Křička, autor textu J. Rokyta (velikonoční píseň ze starého církevního sborníku)


Interpretace:

Marta Kočíková, mezzosoprán
Josef Pecina, varhaník a kantor v kostele v Rozsochách a ve Zvoli
Nahrál Michal Pop ve smuteční obřadní síni v Bystřici nad Pernštejnem 7. března 2008.

Díky známému Bábinčinu maršovskému valčíku se stala proslulou maršovská rychta, na které prožili část svého dětství sourozenci Křičkovi: hudební skladatel Jaroslav (1882-1969), básník Petr (1884-1949) a jejich sestra, spisovatelka Pavla (1886-1972). (První zpráva o rychtě pochází z roku 1550, poslední významnou úpravou byla přestavba v roce 1960, kdy byla rychta přeměněna ve stylový hotel Maršovská rychta.)

Mnoho děl sourozenců Křičkových značně ovlivnily jejich zážitky z dětství v Maršovicích (u Žďáru nad Sázavou). Jejich maminka Františka (roz. Mlinářová) pocházela z maršovské rychty, a když jí zemřel v roce 1891 manžel František, vrátila se společně se svými dětmi z Kelče na Valašsku, kde manžel učil a působil jako regenschori, zpět na Vysočinu.

Jaroslav Křička (27. 8. 1882 v Kelči – 23. 1. 1969 v Praze) byl český hudební skladatel, dirigent, sbormistr, profesor a publicista. Svými díly obsáhl všechny hudební druhy a žánry. Komponoval skladby instrumentální pro klavír a jiné sólové nástroje a skladby orchestrální. Bohatá je i písňová a sborová tvorba. Je autorem několika oper, operet a rovněž scénické hudby k divadelním a rozhlasovým hrám i filmům. Složil i řadu skladeb pro dechové orchestry, taneční hudbu nevyjímaje. Tvořil i pro děti, včetně výukových skladeb pro mladé klavíristy a houslisty.

Na Valašsko se po celý život rád vracel. Rád odpočíval na Soláni u svých přátel, umělců Marie a Františka Podešvových. Osobně se účastnil i každoročních hudebních oslav v rodné Kelči, nazvaných „Kelč Křičků“ (1961 – 1968).

26. 6. 1994 byla na budově staré školy (dnešním útulku klidného stáří) obnovena pamětní deska bratrů Křičkových a současně uvnitř budovy Pamětní síň rodiny Křičků.

Hore u krchova
dvě lípy a kapla.
Kelčo, moja Kelčo! –
slzička mi skapla.

Od Lapača k zámku
jedna strmá linka,
vprostřed přetíná ju
památná skupinka:

Kostel, fara, vedle
naša stará škola!
Nad ňu není domu
široko do kola!

(verše Jaroslava Křičky)

Budova staré školy v Kelči

Pamětní deska bratří Křičků

Budova Maršovské rychty

František Podešva: Portrét Jaroslava Křičky